Oops! It appears that you have disabled your Javascript. In order for you to see this page as it is meant to appear, we ask that you please re-enable your Javascript!

Rozmnožování vážek

Rozmnožování vážek, patří k jedním z nejzajímavějším okamžikům jejich krátkého života ve fázi dospělce. Pro fotografy je to jedinečná příležitost zachytit něco výjimečného krom okoukaných atlasových fotek, a tak kopulace vážek, stejně jako kladení samiček, patří mezi to nej, co se Vám může povézt nafotit.

A jak tento rozmnožovací akt probíhá a co se při něm děje?

Samec vážky má dva orgány sloužící k rozmnožování. Prvotní, kde je vývod pohlavních žláz (je zde uloženo sperma), se nachází na samotném konci zadečku. Druhotný orgán (slouží již k vlastní kopulaci), který se nachází mezi 2 a 3 článkem zadečku. Samičí pohlavní otvor je vyústěný do kladélka, které se nachází na 8 a 9 článku zadečku.  Tvar a velikost kladélka a penisu jsou důležité znaky při určování druhů. Letící samec si připraví svou dávku genetického materiálu na spodní stranu druhého či třetího (podle druhu) zadečkového článku. Často jsem tuhle činnost pozoroval u samců šídel v letu, z čehož usuzuji, že jde o vábící akt a ukázku připravenosti samce k páření. Následně dožene samičku, za letu ji uchopí do klíštěk umístěných na zadečku a začne s ní manévrovat tak, aby ji umožnit semenné buňky převzít. Ovšem předtím má samec snahu odstranit buňky předchozích samců. Samečkův penis je totiž zakončen ostrým bičíkem, kterým dokáže samičce odstranit spermie z předchozí kopulace. Tímto propojením vzniká tvar připomínající malované srdce.

  • U podřádu Zygoptera (šídlatky, šidélka, motýlice), chytá sameček samičku za pronotum (první hrudní článek). Dle tvaru tohoto článku lze také určit pohlaví.

Po kopulaci snáší samička vajíčka. Dle druhu často ve společnosti samečka, který ji stále drží klíšťkami za hlavičkou a v tzv. tandemu poletují a samička přerušovaně klade vajíčka do vody (samečkové si tak hlídají paternitu – tzv. otcovství, což je hlavní důvod takového kladení v tandemu nebo hlídkování samečka nad kladoucí samičkou). Některé druhy kladou do vody, na vodní rostliny, dokonce i na stromy nad vodní hladinou. U dalších druhů (z podřádu Zygoptera – stejnokřídlice), sestupuje při kladení vajíček samička společně se samečkem pod vodu ve vzduchové bublině (např. šidélko kroužkované). Samice některých druhů, kladoucí vajíčka pod vodou, umí dýchat pod vodou. „Jejich tělo se při zanoření potáhne souvislou vrstvou vzduchového filmu, vytvoří se tzv. plastrón, který umožňuje ve vodě dýchat otevřeným tracheální systémem, tj. srovnatelným způsobem jako na souši. Bublina vzduchu mezi jemnými chloupky na povrchu těla je v přímém kontaktu s průduchy, a tím pádem i se soustavou vzdušnic,“ píší autoři publikace Vážky České republiky, kterou editoval biolog Aleš Dolný s českým muzikantem Danem Bártou. Osobně jsem vždy viděl sestupovat pod hladinu jen samotnou samičku, stejně jako u motýlic. Pod vodou můžou sestupovat do hloubky kolem jednoho metru a vydržet tam až jednu hodinu.  Touto informací se vyhnete netrpělivému čekání s foťákem na místě, kde šidélko či motýlice vlezla pod hladinu pro pořízení snímku vynořujícího se jedince. Já jsem to například donedávna netušil a několikrát jsem marně číhal bez úspěchu na místě, kde samička vlezla po nějaké vodní rostlině pod hladinu. Vždy jsem to po nějakých 10 minutách vzdal. Je tedy dobré si místo nějak zapamatovat nebo označit a pravidelně ho hlídat, protože fotografie vynořující se motýlice může být tím nejzajímavějším, co se vám kdy povede ze života těchto krásných tvorů zachytit.

Při samotném páření jsou pak páry ve většině případů lehce fotitelní. Dochází u nich k jakémusi transu či strnutí a nechají vás přijít až na vzdálenost možnou k letmému doteku. Např. u šídlatek páskovaných (Lestes sponsa) jsem narazil na velmi akční chování a při focení jejich pářícího aktu jsem musel být mnohem opatrnější, než při focení samostatných jedinců. Naprosto opačné chování jsem pak zaznamenal u pářících se vážek jarních (Sympetrum fonscolombii), které se nenechaly vyrušit ani tehdy, když jsem je zlehka pošťuchoval prstem a vybízel je tak k odletu na fotogeničtější místo. Šídla pestrá (Aeshna mixta) se mi při páření fotila také celkem jednoduše. Jen bylo nutné je nechat chvíli v klidu, když si pár někam sedl. Poté se už nechali nerušeně fotit. Několikrát se mi stalo, že jsem postával a vyčkával na prolétávající šídlo, zatímco si to půl metru za mnou na rákosu nějaký páreček v klídku už nějakou chvilku užíval. Pokud nezahlédnete spojená šídla, jak splašeně poletují (zatímco jiní samci doráží a snaží se urvat samičku pro sebe) a hledají místo k usednutí, je díky jejich zbarvení celkem těžké je objevit již sedící a pářící se, bez předchozí vizuální „nápovědy“.

Za část informací děkuji velkému odborníkovi a mimo jiné i fotografovi vážek, Martinu Černému.