Rozmnožování vážek

Kopulace vážek je z fotografického hlediska velmi vyhledávaný akt, který stejně, jako například následné kladení, chce mít každý fotograf vážek zachycený na svých fotkách.

A jak tento rozmnožovací akt probíhá a co se při něm děje? To se vám (hlavně laikům) budu snažit na následujících pár řádcích popsat.

Samec vážky má dva orgány sloužící k rozmnožování. Prvotní, kde je vývod pohlavních žláz (je zde uloženo sperma), se nachází na samotném konci zadečku. Druhotný orgán (slouží již k vlastní kopulaci), který se nachází mezi 2 a 3 článkem zadečku. Samičí pohlavní otvor je vyústěný do kladélka, které se nachází na 8 a 9 článku zadečku.  Tvar a velikost kladélka a penisu jsou důležité znaky při určování druhů. Před kopulací pak musí sameček přenést sperma z prvotního na druhotný orgán ohnutím bříška (často jsem tuhle činnost pozoroval u samců šídel v letu, z čehož usuzuji, že jde o vábící akt a ukázku připravenosti samce k páření). Poté chytí samičku za hlavou, pomocí klíštěk na konci zadečku a samička se stočí koncem zadečku k druhotnému orgánu samečka. Tímto propojením vzniká tvar připomínající malované srdce. Samečkův penis je zakončen ostrým bičíkem, kterým dokáže samičce odstranit spermie z předchozí kopulace.

• U podřádu Zygoptera (šídlatky, šidélka, motýlice), chytá sameček samičku za pronotum (první hrudní článek). Dle tvaru tohoto článku lze také určit pohlaví.

Po kopulaci snáší samička vajíčka, což se děje dle druhu často ve společnosti samečka, který ji stále drží klíšťkami za hlavičkou a v tzv. tandemu poletují a samička přerušovaně klade vajíčka do vody (samečkové si tak hlídají paternitu – tzv. otcovství, což je hlavní důvod takového kladení v tandemu nebo hlídkování samečka nad kladoucí samičkou). Některé druhy kladou do vody, na vodní rostliny, dokonce i na stromy nad vodní hladinou. U  dalších druhů (z podřádu Zygoptera – stejnokřídlice), sestupuje při kladení vajíček samička společně se samečkem pod vodu ve vzduchové bublině (např. šidélko kroužkované). Osobně jsem vždy viděl sestupovat pod hladinu jen samotnou samičku, stejně jako u motýlic. Pod vodou můžou sestupovat do hloubky kolem jednoho metru a vydržet tam až jednu hodinu.  Touto informací se vyhnete netrpělivému čekání s foťákem na místě, kde šidélko či motýlice vlezla pod hladinu pro pořízení snímku vynořujícího se jedince. Já jsem to například donedávna netušil a několikrát jsem marně číhal bez úspěchu na místě, kde samička vlezla po nějaké vodní rostlině pod hladinu. Vždy jsem to po nějakých 10 minutách vzdal. Je tedy dobré si místo nějak zapamatovat nebo označit a pravidelně ho hlídat, protože fotografie např. vynořující se motýlice může být tím nejzajímavějším, co se vám kdy povede ze života těhle kouzelných tvorů zachytit.

Při samotném páření jsou pak jedinci ve většině případů lehce tzv. fotitelní. Dochází u nich k jakémusi transu či strnutí a nechají vás přijít až na vzdálenost možnou k letmému doteku. Např. u šídlatek páskovaných (Lestes sponsa), jsem narazil na velmi akční chování a při focení jejich pářícího aktu jsem musel být mnohem opatrnější, než při focení samotných kusů. Naprosto opačné chování jsem pak zaznamenal u pářících se vážek jarních (Sympetrum fonscolombii), které se nenechaly vyrušit ani tehdy, když jsem je zlehka pošťuchoval prstem a vybízel je tak k odletu na fotogeničtější místo. S kamarádem Michalem Samcem jsme u toho měli tenkrát celkem vtipnou chvilku 🙂 Šídla pestrá (Aeshna mixta) se mi pak při páření fotila také celkem jednoduše, jen bylo nutné je vždy chvíli nechat se ponořit tzv. do víru vášní, než jsem na ně naběhnul s foťákem. Několikrát se mi stalo, že jsem postával a vyčkával na prolétávající šídlo, zatímco si to půl metru za mnou na rákosu nějaký páreček v klídku už nějakou chvilku užíval. Pokud nezahlédnete spojená šídla, jak splašeně poletují (zatímco jiní samci doráží a snaží se urvat samičku pro sebe) a hledají místo k usednutí, je díky jejich zbarvení celkem těžké je objevit již sedící a pářící se, bez předchozí vizuální „nápovědy“.

Doufám, že jsem hlavně laikům malinko pár věcí vysvětlil a všem přeji pěkné snímky nejen kopulujících vážek (i když páření či kladení bude vždy patřit k tomu TOP, z jejich životního cyklu).

Za část informací děkuji velkému odborníkovi a mimo jiné i fotografovi vážek, Martinu Černému 🙂