Jak fotit vážky?

Jakou techniku?

Mnoho začínajících fotografů vážek, kteří pokukují po svém prvním objektivu, žije v mylném dojmu, že si musí pořídit makro-objektiv. Přiznám se, že jsem byl v počátcích stejný. Většina článků na internetu je dost klamných a svádí k tomuhle postoji. Jde přeci o focení hmyzu, musím to fotit makrem. Jenže ono není vše jen černobílé a i focení vážek má, co se týká techniky mnoho „ale“.

Makro-objektivy jsou jakýmsi lepem na chtivé fotografy miniaturní přírody. Zvětšení makro-objektivů je v současné době nejpoužívanější a nejrozšířenější v poměru 1:1. Existují už sice objektivy, které umějí větší poměr zvětšení. Namátkou třeba Canon MP-E nebo některé objektivy od společnosti Laowa. Jde ale o modely, které zde popisovat nebudu, jelikož jejich využití u focení vážek je dosti specifické.

Proč tedy, na co a zda ano či ne makro-objektiv?

Na focení vážek není makro-objektiv nutně třeba. Vážky jsou dost velké na to, abyste je bez větších problémů vyfotili téměř jakýmkoliv objektivem. Velmi dobře se fotí s delšími ohnisky 200 či 300mm. Pokud vlastníte jen kratší ohniska, kolem 50mm a méně, lze pak vytvářet zase pěkné fotografie s využitím okolního prostředí. Důvod, proč se nemusíte hnát za makro-objektivem, pokud máte v úmyslu fotit výhradně nebo z velké části jen vážky, je ten, že vám poměr zvětšení tohoto objektivu bude téměř k ničemu.

A proč? Protože poměr zvětšení 1:1 má objektiv jen při focení na jeho minimální zaostřovací vzdálenost. Např. Sigma 150mm f/2.8 OS má toto minimum na 38cm (vzdálenost se nepočítá od přední čočky objektivu, ale od snímacího čipu fotoaparátu). Abych tedy mohl využít zvětšení 1:1, musím fotografovat z oněch 38cm. Problém ovšem je, že při takové vzdálenosti od objektu u takového ohniska se vám vážka do hledáčku prostě nevejde celá. Lepší v tomto směru se mi pak jeví Sigma 105mm f2.8 OS, kde je rozdíl v ohnisku 45mm a  min. zaostřovací vzdálenost je zde od 32cm. Zvětšení 1:1 u těchto objektivů lze tedy využít jen na nějaký detail (hlava, křídlo aj.), na který je ale toto zvětšení zase „malé“ a tak odborníci v makrofotografii používají různé jiné metody, jak dosáhnout většího poměru zvětšení (předsádky, makro-měchy, reverzní spojování objektivů, skládání fotografií dle hloubky ostrosti aj.).

foto from www.bhphotovideo.com

Obecně pak makro-objektivy pomaleji ostří, jelikož je ostřící mechanismus vyráběný s ohledem na citlivost a nikoli rychlost. Mají však mnohem kvalitnější obrazové podání a neobjevují se u nich (nebo jen v nepatrném měřítku) různé optické vady, které jsou u jiných skel běžné, jako je chromatická aberace, vinětace či jiná zkreslení obrazu. U makra je kladen důraz na kvalitní kresbu s minimem vad po celé ploše obrazu. Proto jsou makro-objektivy velmi oblíbené např. u portrétních fotografů.

Kurz fotografování vážek

Dále jsem pro vás na letní měsíce připravil fotografický kurz, ve kterém se zaměříme na fotografování vážek během dne, kdy jsou velmi aktivní. Můžete si tak zkusit letovky i focení posedávajících jedinců a při troše štěstí bude možnost si vyfotit páření nebo kladení. Kurz bude probíhat na lokalitách v okolí Chomutova.

A nyní k samotnému focení:

Každého, kdo začíná s focením vážek, nejvíce táhnou fotky orosených vážek, které vidí na internetu. Jak jsem zjistil, tak mnoho fotografů, kteří nemají s focením hmyzu žádné zkušenosti se mylně domnívá, že focení vážek je možné jen v brzkých ranních hodinách.

Pokud ovšem po takových fotografií toužíte, nezbude vám nic jiného než si přivstat. Na lokalitu, kde vím, že vážky najdu, přijíždím kolem 4 – 5 hodiny ranní. Nějakou dobu trvá, než najdu první vážku, a tak ne vždy fotím za toho nejlepšího světla, někdy dokonce až po svítání. Bylo by tedy lepší být na místě ještě dříve a najít vážku, než začne svítat. Focení brzy ráno, je jediné focení, kam s sebou tahám stativ. Vážky jsou (stejně jako jiný denní hmyz) po nočních teplotách tzv. ztuhlé, a tak nikam neuletí (do doby, než je první sluneční paprsky prohřejí). Připravím si stativ, nastavím kompozici a pomocí živého náhledu se zvětšením na místo kam ostřím, exponuji. Zřídka použiji blesk s podomácku vyrobenými difuzéry, jinak fotím hlavně s využitím přirozeného světla. Omylem by ale bylo, myslet si, že vážky jsou orosené každé ráno. Záleží na rozdílu nočních a ranních teplot a mnohdy se rosa vůbec nevytvoří. I tak máte ale šanci zachytit vážku v poklidu při východu slunce a pohrát si jak se světlem, tak kompozicí, což později, během dne, kdy jsou vážky plně aktivní, už tak snadné není.

Vážky se nefotografují jen ráno. Již několikrát jsem se setkal s názory fotografů, kteří se mě snažili usadit prohlášením, co jsem to prý za fotografa vážek, když je fotím odpoledne. Tím pádem o jejich focení vůbec nic nevím (velmi slušně citováno).

Pokud tedy chcete zachytit vážku i jinak, než sedící na stéble, ztuhlou po nočních teplotách, musíte na ně vyrazit v době, kdy jsou aktivní. Většina druhů začíná více poletovat kolem 8 hodiny, přičemž jejich vrchol začíná v odpoledních hodinách. Pokud vyrazíte kolem 10 – 13 hodiny, bude to asi nejideálnější. Já, pokud jdu fotit vážky přes den, vyjíždím ihned po práci a u vody jsem tak kolem 15 hodiny. Fotím pak většinou až do západu slunce, ale tak kolem 19 hodiny už život u vody pomalu ochabuje a počet poletujících jedinců se snižuje. Výhodou focení v těchto hodinách je, že můžete zachytit jedny z nejhezčích okamžiků ze života tohoto nádherného hmyzu. Při troše štěstí zachytíte páření nebo kladení, což jsou dle mého mnohem hezčí fotky než sedící vážka na něčem. Absolutním vrcholem, co se týká ovládání techniky spojené se znalostmi daného druhu, jsou pak fotografie letících vážek. Když vám tedy bude někdo tvrdit, že na vážky jenom ráno, nedejte na něj, je to holý nesmysl.

Páření – fotografie pářících vážek, patří vždy ke klenotům v portfoliu každého fotografa vážek, podobně jako fotografie kladoucích samiček. Jde o vzácný moment ze života každého živého tvora. U vážek je zdokumentování páření náročné dle druhu. Jsou druhy, jako Šídlo pestré (Aeshna mixta) aj. které se fotí celkem snadno. Jedinci těchto šídel při páření téměř ztrácejí svůj instinkt a často vás nechají přiblížit se až na dotyk. Pak jsou ovšem druhy, jako např. Šídlo královské (Anax imperator), u kterého budete mít štěstí, když páření alespoň zahlédnete. Znám pak jen velmi málo fotografů, kteří jejich páření vyfotili. Říci obecně, že tenhle druh je při páření takový a druhý makový není ale tak jednoduché. Vždy záleží na daném jedinci a na štěstí v daný moment.

Letovky – těžká disciplína i pro profíky. Jak na to? Postupů je několik. Zkusím popsat, jak fotím vážky v letu já. Využít lze automatické ostření, ale lepší bude ostřit manuálně. Vážky jsou rychlé a s AF, je to ještě větší loterie, než bez něj. Takže manuální ostření, ostřící body neřeším, nechám jeden ve středu a komponuji dle libosti. Nastavení času a clony? Vztah mezi časem, clonou a ISO jsem popsal už v článku o focení psů.

Používám prioritu clony i když by někdo mohl namítat, že u pohybu je lepší priorita času. Chci mít ovšem kontrolu nad hloubkou ostrosti. Manuální režim není vhodný. Jak se vážka pohybuje, mění se velmi rychle světelné podmínky, na které nemáte šanci reagovat neustálým přenastavováním. Proto manuální režim raději NE. Pokud jsou dobré světelné podmínky, můžete si v klidu letovku (kde potřebujete velmi krátké časy) zkusit na ISO 100 nebo 200. Většinou ale používám hodnoty ISO 400-800 dle světelných podmínek a časy se snažím držet min. na 1/800.

Vážky se snažím fotit s malou hloubkou ostrosti, proto používám malé clony, např. f/2.8 – 3.5. Pozadí je pak krásně promáznuté a mám ostrou opravdu jen samotnou vážku. Jenže, pro takové hodnoty clony už musíte být hodně zruční a mít manuální ostření dobře zmáknuté. Díky nízké cloně stačí opravdu málo a vážku máte mimo hloubku ostrosti. Je to problém při focení vážek, které posedávají, natož u poletujících jedinců. Z toho důvodu jsem poslední dobou začal fotit vážky v letu s vyšší clonou f/5 – 8. Taková clona zajistí mnohem větší šanci na ostrý snímek, protože je ostřejší větší proužek v prostoru, ale také musíte počítat s mnohem vyššími hodnotami ISO, abyste se dostali na potřebný čas. Mnohdy se při takové cloně nedostanete pod ISO 500. Pokud pak při takové hodnotě požadujete i pěkné pozadí, které nebude rušit a vážka v letu bude od pozadí na fotce pěkně vypíchnutá, musíte si místo zvolit tak, aby byla vážka od pozadí mnohem dál, než kdybyste fotili např. na clonu f/3.

Focení vážek je duševní odpočinek, někdy dost fuška, ale zejména velká výzva. Navíc je to velký žrout času. Kolikrát se mi stalo, že jsem několik dní za sebou chodil k vodě a domů přinesl jen špinavé prádlo na vyprání. Pokud se bojíte špíny, zápachu z různých tůní a rybníků, rovnou se tomuhle focení vyhněte. Vážky mnohdy najdete u vody, kam byste nestrčili ani palec u nohy.

Pár tipů na závěr

Stativ používám jen na focení brzy ráno, a to jen opravdu výjimečně. V pozdějších denních hodinách, kdy už jsou vážky aktivní, je vám stativ téměř k ničemu a mnohem víc oceníte svobodu pohybu a rychlost s fotoaparátem v ruce. Již několik let s sebou stativ nenosím vůbec.

Určitě si pořiďte nějaké rybářské prsačky. K brodění v různých tůňkách a rybnících je budete potřebovat. Jednak se vyhnete různým vodním roztočům a nebudete muset své holé nohy nořit do vrstev bláta. Pokud chcete fotit kladení, pak vám stejně nezbude nic jiného než do vody vlézt. Ne vždy vypadá voda tak lákavě, že bych to chtěl riskovat v trenýrkách.

Ve vodě se pokuste fotit v úrovni hladiny – vznikají tak nádherné snímky s odrazem

K vážkám se přibližujte velmi opatrně a pomalu. Některé nevyplašíte snad ničím a zjistíte, že vás kolem sebe nechají chodit a dělat si cokoli. Jiné uletí hned, jak se něco kolem šustne. Kolikrát si připadám jak voják nebo lovec, když postupuji dopředu pětivteřinovými kroky. Vážky považují za hrozbu to, co je výš jak ony samy. Jde o instinkt a ochranu před různým ptactvem, které si na nich rádo smlsne.

error: Obsah je chráněn (chráněno autorskými právy) !!