Oops! It appears that you have disabled your Javascript. In order for you to see this page as it is meant to appear, we ask that you please re-enable your Javascript!

Jak fotit psy?

Fotografie psů patří spolu s fotkami dětí mezi vůbec nejrozšířenější. V ČR jsou psi velmi populární. Dle průzkumu z r. 2018 je u nás nejvíce psů na obyvatele z celé Evropy. Je tedy jen logické, že i focení psů je velký hit, a hlavně obrovský byznys.

Placené workshopy, ukázali nový směr všem, kteří vlastní digitální zrcadlovku a pohybují se v prostředí pejskařů a psů obecně. Jelikož mi ale přijde zcestné učit někoho fotit konkrétně jen psy, když se k tomu váží naprosto stejná pravidla, jako při focení kteréhokoliv jiného zvířete, sepsal jsem tento návod.

Dnes se kolem toho dělá velké haló a pejskaři žijí v domnění, že je někdo musí naučit fotit jejich psa a další se na nich na oplátku snaží vydělat tím, že stanovili nesmyslný, nový směr „focení psů“ a dali mu punc vlastních pravidel a postupů. Pokud se naučíte ovládat svůj fotoaparát, naučíte se fotit vše živé, pak už je pes jen logicky další zvíře, na které se vztahují stejná fotografická pravidla. Za vším je pouze snaha se učit, trpělivost a ochota si připouštět chyby a následně se z nich poučit. 

Takže, jak se fotí psi? Základem je pochopit nejdůležitější principy fotografie, základní pravidla, kterými se řídit. Vše ostatní už je jen o vaší kreativitě, představivosti, štěstí a světle. Je úplně jedno, zda před vámi stojí kočka, koza nebo na vás vyplazuje jazyk váš hafík.

Pokud hovoříme o základech, pak bych je rozdělil na základy technické a kompoziční.

Mezi technické patří pochopení spojitosti expoziční čas (rychlost závěrky), clony (f) a ISO (citlivost snímače na světlo) na výslednou fotografii. Mezi kompoziční základy pak vnímání rozmístění veškerých částí fotografované scény v obraze a volba kompozice dle zlatého řezu nebo pravidla třetin (porušení těchto pravidel by mělo přijít na řadu jen tehdy, máte-li k tomu pádný důvod a je-li vaším záměrem právě nějaká nezvyklá a odlišná kompozice).

Expoziční čas:

Expoziční čas neboli rychlost závěrky je vlastně doba po kterou, při zmáčknutí spouště, zůstává závěrka otevřená a propouští světlo (scénu) ke snímači. Čas expozice je udáván v sekundách a jejích zlomcích. Je tedy jasné, že pokud nastavíme delší čas, světlo osvítí čip po delší dobu a mi dostaneme ve výsledku tzv. více světla na fotografii při zachování stejné clony a stejného ISO. Tím ale také dochází k větší náročnosti na zachování ostrosti, jelikož, pokud fotoaparát snímá scénu delší dobu, je nutné udržet také delší dobu přístroj v klidu. Proto pro dosažení ostrých fotek a to zejména při focení z ruky je nutné najít optimální cestu v nastavení a dosáhnout času, který jsem schopen udržet a díky kterému budu mít ostrý fotografovaný objekt. Délka času ovlivňuje tím pádem pochopitelně i pohybovou neostrost. Pokud fotím objekt v pohybu, je nutné pro jeho zmrazení na fotografii a pro dosažení co nejlepší ostrosti, nastavit dostatečně krátký čas. Na psích závodech doporučuji klidně časy 1/1250 a kratší.

Pomalý čas = delší dobu osvícení čipu, menší šance na ostrý snímek vlivem nechtěného pohybu rukou nebo objektu.
Krátký čas = kratší doba osvícení čipu, větší šance na zachycení ostré scény.

1 je delší než 1/25 – 1/25 je delší než 1/100 – 1/100 je delší než 1/500 – 1/500 je delší než 1/1000 atd.

Clona:

Clonou objektivu rozumíme otvor tvořený lamelami. Tyto lamely tento otvor zvětšují či zmenšují dle vámi nastaveného clonového čísla (f). Díky tomu je ovlivňováno množství světla procházejícího objektivem. Fotografové tento otvor nazývají „dírou“. Světelné objektivy, které začínají na clonách např. f/1.2; f/1.4; f/1.8; f/2; f/2.8, propouštějí na čip mnohem více světla než objektivy s vyššími clonami, jako f/3.5; f/4; f/4.5 atd.  Čím menší clonové číslo, tím větší díra a naopak. Dalo by se říci, že velikostí clony též ovlivníme světelnost fotografie. To je sice pravda, ale pro záměr fotografa je to spíš vedlejší funkce, kterou ovšem musíme brát v potaz a rozumět jí. Primární funkcí clony pro nás fotografy, kteří to s focením myslíme aspoň trošku vážně je hloubka ostrosti, tzv. HO nebo z angličtiny DOF (Depth of field).

Co je hloubka ostrosti? Laicky řečeno jde o to, kolik toho bude na fotce ostrého. Čím menší clonu nastavíte, tím menší je prostorová ostrost objektivu. To v praxi znamená, že ostrý bude jen velmi tenký proužek v prostoru. Proč je to dobré? Využití malé HO je zejména v portrétní fotografii, ale i jinde, kde je kladen důraz na ostrost hlavního objektu, a přitom jeho příjemném odpíchnutí od pozadí, případně i popředí scény. HO krom zadané clony ovlivňuje i ohnisko objektivu. Delší objektivy mají na stejné clonové číslo mnohem menší HO než kratší objektivy. Proto dosáhnete krémovějšího pozadí a lepšího odpíchnutí objektu od pozadí např. s objektivem 200mm f2.8 než s 70mm f2.8 atd.

Takže: Pokud nastavím např. clonu f/2.8, budu mít ostrý objekt, na který ostřím a příjemně promáznuté pozadí a popředí (pokud se v obraze nachází). Pokud ale nastavím clonu např. f/8 dojde k tomu, že bude ostrá většina scény a hlavní objekt bude na fotografii ztracený a nečitelný – fotografie nebude působit příjemným dojmem. Vysokých hodnot clony se využívá třeba v krajinářské či makro fotografii, kde je kladen důraz na ostrost ve všech prvcích na fotografii.

HO/DOF je závislá na těchto aspektech:

  • použitém ohnisku objektivu (70,200,300mm atd.)
  • nastavené cloně (f/1.4, f/1.8, f/4 atd.)
  • Vaší vzdálenosti od objektu
  • Vzdálenosti objektu od popředí a pozadí

ISO:

V dobách filmových fotoaparátů, značila jednotka ISO míru citlivosti filmu na světlo. Film s ISO 800 byl více citlivý na světlo než film s ISO 200 atd. Dnes je to stejné. U digitální techniky se však udávaná citlivost snímače nikoliv filmu. Ono je to trošku složitější ale pro pochopení významu funkce ISO to stačí. Digitální snímač je totiž na světlo citlivý stále stejně. Nastavením ISO pak jen řídíme násobení světla, čímž se pro nás jakoby zvýší jeho citlivost. Tímto ale dochází k jedné zásadní věci. Zvyšováním hodnoty ISO (násobení světla) dochází i k navyšování šumu na fotografii

  • Nižší ISO = menší citlivost na světlo a minimální hladina digitálního šumu na fotografii.
  • Vyšší ISO = vyšší citlivost na světlo, ale také větší hladina digitálního šumu.

Digitální šum je rozdílný u každého typu fotoaparátu. Hodně se mezi fotografy řeší. Nechám na vás, jaká jeho mez vám už vadí. Díky většímu rozměru čipu je pak u FullFrame těl šum menší na stejné hodnotě ISO, než u fotoaparátů s APS-C čipem. Tím pádem mohou majitelé FF zrcadlovek fotografovat v mnohem větším šeru, než majitel klasické zrcadlovky s APS-C čipem, při zachování velmi dobré hladiny digitálního šumu.

Nastavením ISO tedy prosvětlujeme a ztmavujeme výsledný obraz, ale hlavně řídíme expoziční čas. Pokud fotografujeme na režim priority clony (kdy si nastavíme velikost clony a expoziční čas za nás počítá automatika), tak si změnou hodnoty ISO tento čas řídíme.

Příklad: Pokud nastavím clonu např. na f/3.5 a ISO nastavíme na 100, automatika nám dle světelných podmínek vypočítá čas dejme tomu 1/60. Jelikož fotíte něco, kde vám tento čas nestačí (je příliš dlouhý), tak si ho zkrátíte tím, že zvednete hodnotu ISO (zvýšíte citlivost na světlo). Nastavíte si tedy vyšší ISO, třeba 400 a tím si zkrátíte expoziční čas (rychlejší závěrka). Kombinací je několik a je nutné pochopit vztah mezi těmito třemi hodnotami: expoziční čas, clona a ISO.

V některých situacích lze použít funkci automatické ISO. Pokud si tuto možnost v menu přístroje zapnete, nastavíte si max. ISO na které fotoaparát může dojít a zároveň nejdelší čas, pod který nesmí jít. Jak to funguje při samotném focení: Nastavíte si potřebnou clonu a automatika za vás dopočítá, jaké ISO je pro vás nejvhodnější, abyste dosáhli požadovaného minimálního času.

Do toho všeho ještě vstupuje KOREKCE EXPOZICE:

Co to je? Jednoduše řečeno, jde o nastavení, kterým ztmavuji nebo zesvětluji scénu, a to změnou hodnoty EV do + či –. Korekce expozice slouží k doladění světelnosti scény, tam, kde automatika nestačí nebo je její výpočet chybný. Korekci používám velmi často, a to hlavně tehdy, pokud mám nastavené hodnoty expozičního času, clony a ISO a nechci tyto hodnoty z určitých důvodů měnit. Pak přichází na řadu korekce expozice (u nás se velmi často používá spojení kompenzace expozice, což není úplně dobře, jelikož slovo kompenzace má jiný význam).

Tip na závěr – je dobré k správnému nastavení využít i expoziční váhu, kterou najdete v hledáčku přístroje. Na tomto „pravítku“ vidíte střed 0 a od ní stupně do plusu a mínusu. Pravidlem je udržet scénu co nejvíce ve středu. Jsou však situace, kdy je automatika klamána a je nutné ji manuálně zesvětlit nebo ztmavit.

Kompozice:

Než si řekneme něco o kompozici, rád bych vysvětlil pár základů k focení samotnému, které platí pro focení všeho živého. Stejně jako u lidí platí i u zvířat, že nejlépe fotografie působí, pokud je focena v úrovni očí. Pozor bychom si měli dávat na různé rušivé předměty na pozadí. Zejména trčící větve, kmeny apod. z těla zvířete, zejména hlavy. Není nic pěkného, pokud se vám podaří pěkný snímek, který pak kazí kmen trčící psovi ze zad a podobně. To samé platí o různých sloupech, značkách, cedulích, odpadkových koších atd. Na tohle je nutné si dát pozor, protože pak máte jen dvě možnosti. Zachránit fotku v nějakém grafickém editoru, což by vám mohlo zabrat i několik hodin nebo ji hodit do koše. Proto už před focením vybírejte pečlivě místo kde budete fotit, předejdete tak případným průšvihům na fotce.

Ke kompozici samotné:

Mezi fotografy se velmi často mluví o tzv. zlatém řezu. Co to vlastně je? Jedná se o rozdělení obrazu v určitém poměru, které používali umělci ve svých dílech již nejméně od dob renesance. Zlatý řez působí esteticky příjemně a jeho základy lze nalézt v samotné přírodě ve formě Fibonacciho posloupnosti. Mezi obrazce se zlatým řezem se řadí i pentagram, to jen pro zajímavost. Na určení zlatého řezu existují matematický vzoreček a matematické pomůcky, ale ty nás trápit nemusí. Jelikož je trochu složitější přesně dopočítávat zlatý řez, užívá se ve fotografii pravidlo třetin, kdy se obraz dělí na třetiny.

Při přípravě kompozice s živým tvorem, tedy u nás psem, bychom si měli uvědomit, kde se na fotografii nachází tzv. optický střed. Optický střed se od geometrického středu velmi liší. A proč? Protože lidský mozek a naše oči, čtou obraz už ze zvyku z levé strany k pravé. Jsme na to po generace navyklí čtením knih, novin, sledováním TV aj. Podvědomě vše čteme a sledujeme přesně tak, jak píšeme, tedy z levé strany k pravé. Je tedy ideální umístit scénu tak, aby se nám dobře „četla“. Ideálně nenechat psa dívat se do okraje fotografie aj.

DALŠÍ INFORMACE A RADY TÝKYJÍCÍ SE PROBLEMATIKY FOCENÍ PSŮ, NAJDETE V MÉM ČLÁNKU NA WEBU FOTORADY.CZ