Léto 2015 bylo pro mě ve znamení pracovní cesty do USA. Tři měsíce jsem trávil v americkém Oregonu, a tyhle tři měsíce se mi zaryly pod kůži a Oregon mi zůstane navždy v srdci i v hlavě. V USA jsem byl od poloviny června do poloviny září. Šlo tedy o ideální dobu pro mé oblíbené focení vážek. Vážky byla priorita číslo jedna (samozřejmě až po práci, která byla hlavním důvodem cesty). Už nějaký čas před cestou, jsem zkoumal na mapách okolí Portlandu a hledal vodní plochy. Nakonec jsem sáhl po nejlepší variantě a kontaktoval jsem stejně zapálené fotografy a milovníky vážek ze severozápadu USA. Ti mi poradili několik slibných lokalit. Nečekal jsem ale, že se náš pobyt ponese v duchu 40º veder. Díky obrovskému suchu, byla většina těchto míst bez života. Musel jsem tedy na vlastní pěst hledat jiná a doufat, že na nich něco objevím. Někdy se povedlo, jindy ne. Nakonec je to ale vedlejší, celé léto byl jeden velký zážitek i bez fotek, které mohly být, kdyby…

Portland je město na severozápadě amerického státu Oregon. Leží na řece Willamette, nedaleko od soutoku s řekou Columbií. Vzdálenost od pobřeží Pacifiku je přibližně 110 km. Podle sčítání z roku 2010 má Portland 583 776 obyvatel a jeho metropolitní oblast kolem 2 000 000 obyvatel. Portland je největší město Oregonu, ne však hlavním městem. Tím je Salem, který jsem krátce také navštívil. Portland byl pojmenován podle Portlandu v Maine.

Velká škoda byla jen ta, že jsme neměli k dispozici auto. Byla však možnost si jej vypůjčit. Systém půjčování automobilů rovnou z ulice s předtankovanou nádrží je super, ale cenově to pro běžného Čecha není zrovna nejlacinější způsob dopravy. Nebylo to tedy na dennodenní tripy, ale jednou za čas se dalo někam zajet. Navštívil jsem tak několikrát pláže na pobřeží Pacifiku, viděl jsem nádherné vodopády v okolí aj. Můj největší zážitek však byla návštěva Crater Lake. Od Portlandu je vzdálené cca 500km. Jezero se nachází v jižní části Kaskádových hor, vzniklo před asi 7700 lety v důsledku kolapsu kaldery sopky Mount Mazama. Má rozlohu 53 km². Dosahuje maximální hloubky 594 m a to jej činí nejhlubším jezerem USA. Leží v nadmořské výšce 1880 m. Je součástí národního parku Crater Lake National Park. Jezero samo o sobě je velmi zajímavý přírodní úkaz, ale aby jste se nenudili, jsou zde další zajímavosti. V jezeře např. už více než sto let, pluje kmen stromu ve vzpřímené poloze, zvaný Old Man of the Lake, který může za krátký čas uplavat značné vzdálenosti. Při doznívání sopečné činnosti unikaly z kráterových trhlin plyny a vznikl nový kráter, který se dnes jako ostrov zvedá z modrého jezera. Podle legendy byl nazván Wizard Island (Ostrov čarodějů). Na jezeře se nalézá ještě jeden menší ostrůvek, Phantom ship (Přízračná loď), který je pozůstatkem magmatické žíly, jež v minulosti ztuhla v trhlině na boku sopky.

Příroda Oregonu je kouzelná, obrovské lesy, nádherné řeky, hory. Příroda ale nezačíná kdesi v nedohlednu. V Portlandu je příroda hned za vašimi dveřmi. Městské parky jsou plné života a věřte, že je jich tu hned několik. Od těch malých, až po ty větší, které mají i několik kilometrů. Všude je několik druhů ptactva, veverek, plazů aj. Překvapením pro mě byl třeba objev kolibříka. Přiznám se, ani jsem netušil, že v Oregonu žijí. Všechny parky jsou dokonale udržované, všude je čisto a hezky. Člověk má pocit, že se zde uklízí snad všude a všechno a přitom vše dýchá životem, vše je propojené s přírodou. Žádné kácení stromů, jen proto, že stíní před okny. Naopak, domy jsou tu obrostlé stromy. I elektrická vedení jsou připevňována ke stromům a ty nejsou kvůli tomu pokáceny a nahrazeny sloupy nebo stožáry. Vše je dáno mentalitou lidí, kteří zde nemají potřebu ničit vše, co jim přijde pod ruce. Ohromující různorodost všeho kolem, je možná pro běžného Američana z velkého města běžná, pro mě osobně až nepochopitelná.

Nevšímavá společnost, ve které nikdo neřeší, co právě děláte, jak se chováte, co máte na sobě. Nikdo neřeší, jakou barvu mají jeho kalhoty, kolik fleků od jídla má na tričku nebo jak jsou ošoupané jeho boty. Na druhou stranu, čehož jsem byl několikrát svědkem, pokud se děje nějaké bezpráví, lidé se spojí a pomáhají si. To je zas dáno jen povahou lidí, kteří se na potkání spolu dávají do nezávazného hovoru, usmívají se na sebe při pozdravu i jen tak na potkání. Naprosto parádní jsou veškeré ty programy, které se dennodenně různě po městě konají. Tu jdete parkem a je tam jazzový festival, o kus dál hraje jiná, třeba amatérská kapela, v dalším parku je pěvecká soutěž, opodál někdo hraje na klavír, nebo jsou tu jiné akce, potkáváte lidi v kostýmech, jelikož právě probíhala nějaká cosplay soutěž…všude se něco děje, každý den. Jste daleko od všech, fotíte si vážky kdesi u vody v lese nebo parku, 30 km od středu města, v nádherné přírodě, v jiném světě, sednete na tramvaj a za půl hodiny, sedíte na nějakém festivalu. Prostě paráda, člověk se ani jeden den nenudí.

Další věc, psi. Pokud vás pes poslouchá a není agresivní, je na volno. Žádné peskování, nikým. Pes v obchodě, normální věc…a to dokonce i v obchodě, kde prodávají společenské oděvy, opět nikdo nic neřeší. Už vidím to ofrňování, pes v obchodě, to snad ne! Ano, u nás naprosto nepochopitelná a zavrženíhodná situace. Auta jezdí bez dveří, bez haupen na motoru….nikomu to nevadí. Možná si někdo řekne „No jo, Amerika..pche“, ale ono se nad tím chce zamyslet hlouběji. Opravdu jsou všechny tyhle věci nutné, aby je někdo zakazoval, reguloval???? Tam vše funguje takhle a lidem se žije „dobře“. Ano, nemáte práci, skončíte s největší pravděpodobností na ulici. Stát si nehraje na druhou mámu, která kojí ty, kteří si z větší části život na ulici zvolili sami a udělali si z toho životní styl. Zdravotní pojištění, druhá hodně diskutovaná věc v USA, velký problém. Je v tom takový chaos, že se v tom ani mnozí Američané sami nevyznají. Několik pojišťoven, několik pojistek a spousta nemocnic, které spolupracují jen s některými z nich. Myslíte si, že si platíte vše potřebné a stejně narazíte. Neplatíte nic, nikdo vás neošetří. Na druhou stranu, a to můžu potvrdit, jelikož jsem bohužel v nemocnici s poraněnou nohou skončil, má USA tu nejlepší zdravotní péči. Člověk se při ošetření cítí jak v nóbl hotelu. Další obrovský rozdíl oproti péči v ČR, kde si kolikrát přijdu, jak když jsem vlezl někam, kde mě nikdo vůbec, ale vůbec nechce vidět a jsem jen další kus na obtíž. A to v tom lepším případě, když budu mít štěstí a vyšetřujícímu lékaři budu rozumět.

Při cestách po zdejších lesích, obklíčený obrovskými stromy, jak z jiného světa, vnímám odlišnost a přítomnost skutečné přírody. Říkám si, že tohle je to pravé, nefalšované focení přírody. Focení, spojené nejen s obrázky na kartě ale s mnoha zážitky, vjemy a poznáním. Hledání vážek mi neusnadnilo ani zdejší sucho, které tu panovalo celý pobyt. Největší a nejznámější mokřady, tůně a potoky byly vyschlé, dokonce i pár velkých jezer. Bylo zde to nejhorší počasí pro fotografa vážek, jaké jen mohlo být a já přeci musel něco najít, něco vyfotit. Někdy se to povedlo, jindy jsem odešel s prázdnou a připravoval se na další den, na další místa. Radost mi ale nedokázala vzít ani prázdná paměťová karta. Vždyť jsem sám, na vlastní pěst, bez dokonalé angličtiny, objevoval místa v naprosto cizí zemi, bavil se s tolika zajímavými lidmi. Vše bylo jiné, neznámé, někdy ne zrovna jednoduché, ale mnohem přirozenější, než když jsem měl ve Francii na kartě denně 500 fotek plameňáků. Mimochodem z ptačího parku, z kterého je 99% fotek plameňáků všech těch fotografů, kteří vám budou tvrdit, že je fotili v divoké přírodě.

Tím vším chci říct mnohé, ale zejména to, že ač jsem vyfotil fotky, jaké jsou, ač nejde o perfektní, bezchybné snímky s krásným světlem, vybraným pozadím a prostředím, mám z nich ohromnou radost. Dokázal jsem s omezenými možnostmi, najít a vyfotit několik druhů zvířat v nádherném a obrovském Oregonu v USA. V což jsem před odletem ani nedoufal. Dokázal jsem všechny ty druhy najít sám, bez hlubších znalostí zdejší krajiny. Pokud se tedy mé fotografie budou líbit, budu upřímně rád.

Všem mohu s klidným svědomím oregonskou přírodu doporučit. Jde o nádhernou zemi, plnou překrásných lokalit. Příroda tu začíná již ve městech a kousek za rohem jsou místa, za kterými musíte u nás jezdit kilometry daleko. Nejde sice srovnávat s naší malou zemičkou, ale stejně tak, se tomu nelze ubránit. Sám doufám, že budu mít v životě další možnost, Oregon v USA znovu navštívit.

A nyní výběr z toho množství fotek, které jsem pořídil. Možná jsem u některých sáhl vedle a k úpravě mě dohnal vyfocený druh. U dalších to byla jasná volba. Všechny mají ovšem jednu společnou věc, mám z nich velkou radost. Vím, že nebude lehké tyhle fotky nikdy napravit. Že se do Oregonu třeba už nikdy nevrátím. Některé šly udělat lépe, na nějaké fotky, zejména nočního města, jsem úplně zapomněl. Lituji jen jedné věci, že jsem si v USA nepořídil Full-Frame tělo, i když to bylo původně v plánu. Koupil jsem si jej, až po návratu do Čech. Po čerstvých zkušenostech s Nikonem D750 vím, že jsem hromadu fotek mohl mít lepších a ty pokažené mohly být zachráněné. Focení hlavně v parcích a lesích, nebylo vůbec jednoduché. Vysoké a statné stromy vytvářeli nepropustnou tmu a při obrovských vedrech, která panovala celé léto, byly právě lesy snad jedinou možností, kde fotit něco živého. V otevřeném prostoru se toho pohybovalo opravdu málo. Další problém bylo focení vážek. V ČR fotím vážky z 80% z vody, kdy se brodím po prsa ve vodě. Vážky v USA jsem fotil ze souše, jelikož vlézt zde do vod, které nejsou určeny ke koupání je zakázané. Snad bych i zariskoval, ale v cizí zemi, kde jsem byl poprvé v životě, jsem se neodvážil. Vše je ale jak je a vrátit nic nejde, tak snad si najdete obrázek, který i vás něčím zaujme 🙂

A perlička na závěr, která se netýká focení. Při odletu domů jsem měl zavazadlo přetížené o 2 kg. Musel jsem tedy na letišti v Portlandu zaplatit příplatek 100 $, což není zrovna málo. A jak to dopadlo? Zavazadla celému letu nakonec do Prahy nepřiletěla. Kufr jsem dostal až po dvou dnech a navíc z poloviny vybraný. Zmizel mi obsah v hodnotě cca 15000 Kč, přičemž jsem se na žádném z letišť, přes která jsem cestoval, ničeho nedomohl. Nakonec mi letiště v Praze přiznalo náhradu a po dlouhých tahanicích mi na účet poslali částku 13000 Kč. To jen takový cestovatelský bonbónek 🙂

A koho by zajímalo, co jsme v USA prováděli pracovně, tak zde je krátký článek, který vyšel v Mosteckém deníku.

Fotografie jsem rozdělil na „Město a jeho obyvatelé“, „Příroda“ a „Vážky“:

error: Obsah je chráněn (chráněno autorskými právy) !!